Dakar 2022 - dobry clanek o navigaci

[jenik]

Zajimavy clanek o navigacich, jelikoz jsem parkrat zkousel jet co oni ale asi polovicni rychlosti, je to fakt masakr co musi zvladnout

https://www.motorkari.cz/clanky/jak-na- ... 46834.html


Rally Dakar je bezesporu nejtěžší dálkovou soutěží, kde se závodníci musí popasovat s neskutečně těžkou tratí, den co den ujet stovky kilometrů, ale také se poprat s teplotními výkyvy nebo svádět boj s protestující technikou a hledáním skrytých way pointů. Mezi nejdůležitější faktory patří vytrvalost, rychlost, ale také znalost navigace, která občas dokáže pořádně zamotat hlavu. Jak říká Honza Veselý, úplně každý se někdy na Dakaru ztratí a není to žádnou ostudou. Aby se tak dělo opravdu jen „občas“, musí mít jezdec navigaci detailně nastudovanou. V tomto videu se mrkneme na to nejdůležitější a Honza nám vysvětlí principy a základy navigace na Dakaru.

Honza Veselý startoval na deseti Dakarech, takže ví o čem mluví. Navigace je nesmírně důležitým faktorem, který jezdce umí pořádně potrápit a dokáže se v dobrém i zlém promítnout do celkového pořadí soutěže. Základem je roadbook na řídítkách, jenž je vlastně mapou, podle které jezdci jedou a vědí co je na trati čeká a kde mají hledat skryté way pointy. Pokud bloudí, ztrácejí čas a nenajdou skrytý bod, čeká je penalizace v podobě trestných minut. Podle náročnosti way pointů organizátor určuje, jak velký flastr za jejich minutí jezdci nasolí. Některý minutý way point je za pět minut, některý za patnáct, ovšem může být way point oceněn i mnohem vyšším počtem trestných minut. Podle toho se dá něco obětovat a během závodu se rozhodnout, jestli dál ztrácet čas hledáním, vracet se, nebo ho nechat plavat a i za cenu trestných minut jet dál.

Teprve nedávno organizátor začal rozdávat roadbooky až bezprostředně před startem speciálky a tím dost zásadně ovlivnil výhodu silných týmů, kteří si mohli dovolit kamion plný techniků, kteří podle předem získaných roadbooků dokázali jezdcům přes noc naplánovat nejrychlejší a nejefektivnější trasu, což se ukázalo obrovskou výhodou a ušetřením času i kilometrů. Koneckonců, poslechněte si povídání s Honzou Veselým, který v seriálu Na tandemu s Vláďou přiblížil, jak to na Dakaru chodí. Tímto systémem jezdcům odpadla noční šichta, kdy si do nevybarvených papírových roadbooků od pořadatele dělali poznámky a vybarvovali kritická místa, omezenou rychlost a další překážky, které je na trati čekají.

Kdo Dakar sleduje, dobře ví, že se jede ve velkém tempu a sám za sebe musím říct, že rychlosti kolem 170 km/h v terénu, kde může vykouknout kámen, překvapit „useknutá“ duna, absolutně nechápu. Mimochodem, Rally speciál jsem si měl možnost vyzkoušet a řeknu vám, je to úplně něco jiného než klasické soutěžní enduro. Když k tomu připočtu skutečnost, že se borci musí soustředit na brutální palbu, sledovat terén a ještě k tomu mít zabořenou hlavu v roadbooku, musím jim vyseknout velkou poklonu. Honza Veselý ale říká, že se to dá naučit a že navigace je ve finále velkou zábavou. Popravdě, vyzkoušel jsem si zatím jenom jednu menší rally podle navigace v GPS a je fakt, že mě to tenkrát hodně chytlo, takže bych si rád vyzkoušel „plnotučnou“ navigaci podle papírového roadbooku.

Teď se ale pojďme podívat na kokpit rally motorky a uspořádání systému, podle kterého jezdec naviguje, dostává informace o nebezpečí na trati a hledá cestu k way pointům. Nejdůležitějším je největší část, tedy roadbook, do kterého se vkládá papírová rulička. Na dlouhém papíru je ukázán směr jízdy, křižovatky, symboly terénu, každé nebezpečné místo na trati a vzdálenosti. To je nesmírně důležité a roadbook se za jízdy roluje pomocí elektromotoru. Jezdec má k dispozici ovladač na řidítkách, pomocí kterého se pohybuje vpřed, případně když zabloudí, tak zpět. Může se stát, že dojde k ráně nebo mechanické poruše, a pak je tedy možné rolovat ručně, podobně jako když se roadbook zakládá. Sám o sobě ale „žít“ nemůže a potřebuje další asistenty v podobě dvou menších krabiček nad ním.


Jde o měřič ujeté vzdálenosti vlevo a kompas napravo. Tyto počítadla udávají informace, od kterých se odvíjí orientace v roadbooku, takže kompas udává kurz v podobě číselné hodnoty ve stupních a počítadlo vzdálenosti v kilometrech. Tyto dva přístroje jsou spojeny s GPS a čerpají z ní zmíněné informace. Na motorkách se dříve dost často objevovala ještě třetí krabička pod roadbookem, a tou byl záložní měřič vzdálenosti, který měřil ujeté kilometry od kola motorky, ovšem jeho měření nebylo tak přesné, jako je u moderního počítadla spolupracujícího s GPS.
GPS

A tím se dostáváme k další elektronice a tou není nic jiného než samotná GPS. Ta má své místo nejčastěji na řidítkách, přesněji řečeno nad představci řídítek, podobně, jako ji má umístěnou většina motorkářů . Těm gépéeska pomáhá najít cíl cesty, ovšem u rally jezdců je tomu trošku jinak. Pomocí roadbooku se dostanou do blízkosti way pointu, chcete-li průjezdného bodu, a jakmile jsou v jeho dostřelu, objeví se na navigaci šipka, která ho navede k sezobnutí hledaného way pointu. Když tento bod pokoří, přesněji řečeno přiblíží se k němu s tolerancí zhruba padesáti, osmdesáti metrů (existují prý i těžké way pointy s poloměrem tolerance až 200 metrů), může závodník v klidu pokračovat dál. Potom GPS znovu zobrazí kompas a zobrazuje se až do chvíle, než se jezdec zase přiblíží k dalšímu průjezdnému bodu. A jak se závodník dozví, že má průjezdový bod v kapse? Zpětnou vazbou je změna čísla way pointu, takže když hledá jedničku, zobrazuje se mu číslo jedna. Když ale jedničku najde, přeskočí mu zobrazení na bod číslo dvě, a může v klidu pokračovat, nicméně existuje také možnost vlézt do menu, a tam si sebrané body ověřit.

Samostanou kapitolou je potom hledání skrytých way pointů, které ukazuje pouze roadbook. V tomto případě mu ale šipka na navigaci směr neukáže, jako u běžných way pointů a dá se říct, že je to hlavně o intuici. Když se skrytý way point podaří konečně najít, přeskočí číslo hledaného bodu na bod následný, a to je vlastně jedinou zpětnou vazbou.

Od změny pravidel, kdy se organizátor konečně rozhodl rozdávat roadbooky až těsně před startem speciálky, přišli o práci tzv. „mapmani“. Tito borci byli výsadou největších týmů a podle roadbooků prý uměli jezdcům přes noc naplánovat tu nejlepší cestu. Zásadní změna pravidel také znamená, že si už jezdci nepřipravují roadbooky pozdě do noci, kdy si zvýrazňovali kritická místa, rychlostní limity nebo další chytáky. S novým pravidlem jezdci až do poslední chvíle neznají také trasu přejezdu, která je vede na start speciálky a zpravidla je dlouhá hezkých pár stovek kilometrů. Teprve ráno organizátor předává jezdcům kód a po jeho zadání jim v gépéesce otevře konkrétní trasa, aby dopředu nebylo jasné, kde speciálka startuje. Trasu přejezdu ukazují pouze šipky a s troškou nadsázky je podobná některým „civilním“ navigacím na displejích moderních motorek s konektivitou.
Tlačítka na řidítkách

Na řidítkách má jezdec k dispozici tlačítka a přepínač. Přepínačem na levý palec ovládá rolování roadbooku a tlačítky potom nastavuje ostatní výše zmíněné přístroje. Důvod? Když dojde na horkou chvilku a jezdec zabloudí, musí zachovat chladnou hlavu a vrátit se na místo, které jasně souhlasí (například stan organizátora) se zobrazením v roadbooku. Podle roadbooku musí na počítadle kilometrů upravit stav kilometrů, protože všechno musí sedět a znovu vyrazit na trať. Kdyby se hodnoty rozcházely a počítadlo vzdálenosti se pomocí tlačítek nepřekalibrovalo, byla by jezdci všechna navigační zařízení na dvě věci.
Bezpečnostní zařízení
Iritrack

Věž rally motorky, kromě navigačních přístrojů, obsahuje „safety“ přístroje pro bezpečnost jezdce a komunikaci s organizátory v případě problémů. Hlavní je Iritrack, tedy přístroj zapisující polohu jezdce, jenž vlastně plní funkci černé skříňky, jako známe u letadel. Díky Iritracku má organizátor přehled, co se s jezdcem děje a v případě problému nebo havárie okamžitě závodníka kontaktuje a zjišťuje stav dané situace. Dokonce umí poznat přetížení, což může napovědět, že došlo k nečekanému pohybu, řekněme nárazu, a je důvodné podezření na nehodu. Pomocí bezpečnostních přístrojů dokáže organizátor s jezdcem mluvit, zjišťovat stav, informovat se o případné poruše nebo zranění. Existuje také možnost poslat na závodní motorku zprávu v podobě textu. Barevná tlačítka na Iritracku mají své funkce a červené tlačítko slouží pro volání zdravotníků, zelené talčítko hlásí technickou závadu a modré talčítko aktivuje satelitní telefon.
Personal Locator Beacon - Baliza

Na motorce je také žlutá krabička poslední záchrany, přesněji řečeno elektornický lokalizátor ve žlutém pouzdře, a říká se mu Baliza. Jde o samostatný lokalizační přístroj, který se používá ve chvíli, kdy je motorka na hadry a přístroje na věži nefungují, takže nevysílají signál a není spojení s organizátorem. Jak Honza Veselý říká, bezpečnost na Dakaru je z tohoto pohledu na nejvyšší úrovni a v případě nouze je u závodníka pomoc za malou chvíli.

Sentinel

Sentinel je upozorňující zařízení, které vysílá signál od vozidla, které se k motorkáři blíží zezadu a dává mu na vědomí, ať se klidí z cesty. Dnes je dokonce rozlišeno, zda se k němu blíží auto nebo kamión. Sentinel upozorňuje zvukovou i optickou signalizací a víceméně nejde přehlédnout ani na motorce.

Pravda, není toho málo a stejně jako techniku jízdy musí rally střelci trénovat i navigaci. Během soutěže totiž není prostor na chyby, tím spíš, že špičku v konečném pořadí této rally dělí jen pár minut. To je další věc, kterou mi hlava nebere. No řekněte sami, je normální, že za třináct dní závodění rozhoduje o bedně rozdíl v řádech minut?